I když mi přijde, že už je to snad měsíc od chvíle, co jsme vkročili na tenerifskou půdu, opak je pravdou: je za námi "pouze" pět dní a před námi jenom dva. Máme za sebou výšlap na Pico del Teide, prozkoumávání lesů v oblasti Anaga, pár koupaček v moři a spoustu dalšího. Poslední dva dny si tedy žádají pořádný plán. Připravte se na nálož lávy a zvířátek! :)
Vítejte zpět na Tenerife! V minulém článku jsme spolu vylezli na sopku Pico del Teide a prozkoumali Puerto de la Cruz. Tentokrát vyrazíme na druhou stranu ostrova - východní!
Druhý lednový víkend, před odjezdem na Malou Fatru...
David: "Hm, na lyže mi to úplně nevychází, ale co kdybychom ten další týden vyrazili někam do tepla?"
Já: "Madeira?"
D: "Asi ne, tam teď dost prší... ale hele, Kanáry, 20°C, a počasí vypadá slunečně!"
Minulý španělsko-cestovatelský článek byl posledním pořádným vyprávěcím. V tomto závěrečném nás čeká souhrn, nějaké mé poznatky a tipy a několik fotek navíc. :)
Zbylý den, který jsme Barceloně věnovali, se odehrával v poněkud volnějším duchu. Koupili jsme si dohromady čerstvou jízdenku na metro na 10 jízd, takže jsme měli možnost se 5x po městě někam přesunout.
Už nás nečekaly návštěvy památek, to hlavní, co jsme chtěli vidět, se nám povedlo zhlédnout ve dnech minulých, takže v plánu bylo jen tak brouzdat po městě, vrátit se na několik míst, kde se nám líbilo a trošku si ještě Barcelonu připomenout a užít.
Pohled na Barcelonu:
Po dnu stráveném prohlídkou Parku Güell a Casa Battló následoval den nový a neméně zajímavý. Slunko opět vesele pálilo, na obloze ani mráček, a my se nechali metrem unášet opět na ulici Passeig de Grácia, na které jsme předešlého dne navštívili právě zmíněný domeček Casa Battló. Dnes byla na programu prohlídka druhého z oněch dvou (asi) nejznámějších Gaudího domů: Casa Milá neboli La Pedrera.
La Pedrera zabírá mnohem větší plochu, než Casa Battló. Je také oproti ní také zvenčí méně barevná - žádné veselé pestrobarevné mozaiky, nýbrž šedobéžová hrubá omítka. Tento vzhled hezky koresponduje se samotným názvem domu - La Pedrera - což znamená skála, šutr, balvan. A taky že ano, když přimhouříte oko, vidíte před sebou velký ohlazený šutrák, po kterém se plazí černé chaluhy - tak jsou ztvárněné balkonové mříže.
Po vlezu do domu (opět doporučuju vstupenky zamluvit předem po netu) jsme dostali sluchátka a audioprůvodce (bohužel ne tak hezkého jako v Casa Battló, tenhle uměl jen povídat, žádné obrázky neukazoval) a mohli jsme se vydat na cestu.
La Pedrera:
Po včerješí návštěvě Sagrady Familie by se zdálo, že už nás nemá co v Barceloně překvapit, ohromit nebo okouzlit, ovšem opak byl pravdou, jak vám hodlám v tomto pokračování španělského cestování vyprávět.
Snídali jsme opět tradičně během chůze na metro koupí karamelovo-oříškového motance v zastrčené milé pekárně kousíček od hostelu. A protože jsme už byli moudřejší než včera, kdy nás trochu zaskočila situace se vstupenkami, měli jsme tenhle den lépe naplánovaný.
Úkolem číslo jedna bylo dopravit se barcelonskou metrovou změtí na zastávku Vallcarca na cca severozápadě města, neztratit se mezi úzkými uličkami a najít vchod do parku nesoucí název Park Güell. Park se nachází docela vysoko nad městem, sem tam je mezi domky hezký výhled, a taktéž je tam pro Barcelonu dosti netypické ticho a klídek - jako byste se najednou ocitli úplně jinde.
Park je dílem Antoni Gaudího (jako je ostatně i La Sagrada Familia) a jeho počátky začínají v roce 1900. Měl se stát klidným místem s několika domy, trhem a zahradami, ale kupodivu se původní plán nepovedlo dodržet - všeobecný zájem o tuto lokalitu se moc nedostavi a tak v parku nyní najdete "pouze" asi 5 domů (obchůdky, muzea, galerie...), tržiště a pak samosebou - jsme přeci v parku - nepřeberné množství kytek, stromů, keřů a palem.
První barcelonský den byl úspěšně za námi. Vyspali jsme se skoro dorůžova (úplnou růžovost narušoval jen řev zelených volně poletujících papoušků na stromě hned vedle okna našeho pokoje) a na nic nečekali a vyrazili objevovat další krásy a taje tohoto třímilionového města.
Jako první jsme měli v plánu proklestit si cestu do Sagrady Familie, na kterou jsem se hlavně já celou dobu těšila. Chtěli jsme ji navštívit hned dopoledne, dokud bude slunko dostatečně vysoko na to, abychom si vevnitř užili barevná světýlka z vitráží v oknech.
Metro nás dovezlo přímo ke katedrále. Fakt, vylezete po schodech ven, poleje vás horko (35°C ve stínu uprostřed města je zkrátka znát), otočíte se, a ona tam je.
Vysoká. Obrovská. Je jí všude plno. Zabírá celý jeden "čtvereček" - tak jsme přezdívali městským blokům (na mapě vypadá Barcelona opravdu jako by byla poskládaná ze čtverečků).
Katedrálu jsme obešli a zařadili se na konec fronty, která končila uprostřed druhé strany čtverce, než na kterém byla pokladna :D Jak jsme tak postávali, čekali a občas popošli, neušlo nám halekání zaměstnanců (průvodců?), že pokud si teď koupíme lístky přes internet, dostaneme se dovnitř v 15:00. Ale vždyť je nějakých 10:00, proč bychom tam měli chtít jít později, řekli jsme si, a dál stáli a čekali.
Fronta postupovala nad očekávání svižně, ovšem když jsme se dostali k okýnku, mladík prodávající vstupenky nás zarazil sdělením, že lístky zakoupené teď budou platné v 18:00. Co se dalo dělat, zítra by se situace opakovala, a tak jsme si vstupenky vzali.
Ahoj :)
V minulém španělském článku jsme se pokochali krásami Tossy de Mar a nyní je na čase zvednout kotvy a přesunout se od moře do rušného třímilionového velkoměsta jménem Barcelona a vyměnit plácání se na pláži pobíháním v jejích uličkách. :)
Do Barcelony jsme se přesouvali z Blanes vlakem. Kupodivu bylo celkem jednoduché koupit si jízdenky a vyčíhnout odjezd vlaku. Tuším, že jsem se dokonce pokusila je koupit se svou šíleně špatnou španělštinou a paní mi kupodivu rozuměla :D Teda, "Dos a Barcelona, por favor." není zas tak složité vyslovit ani vyslechnout, ale stejně je to pro mě výkon :D
Cesta trvala asi hodinu a půl a vedla podél pobřeží, takže jsme se mohli kochat krásami moře a závidět cachtajícím se jedincům.
Drazí přátelé,
vítejte u druhého španělského cestovatelského článku. Minule jsme se spolu podívali do městečka Blanes, kde jsem strávila týden cachtáním v moři, koštováním dobrot a lenošením. Dneska navštívíme Tossu de Mar, kam jsme se s přítelem vydali na jednodenní výlet.
Dostat se z Blanes do Tossy nebyl tak velký problém, jak by se mohlo zdát. Stačilo skočit do autobusu do Lloretu a tam přestoupit do druhého, Tossového. Voualá, za asi hodinku a půl jsme byli na místě. :)
Tossa je městem se zajímavou historií - slyšet o ní můžeme už z doby Římanů, kdy byla důležitým bodem Římské říše a taktéž sehrála jistou úlohu v Punských válkách. Ovšem pak o ni Římani přestali jevit zájem a sláva městečka upadla. Na římskou éru tu ovšem pamatují dodnes: ve městě je možné úplně zadarmo navštívit komplex bývalých římských lázní. Všechno to jsou vykopávky, zbytky obvodových zdí, schodů, oblouků... a na zemi je udělaná cestička z modrých kamenů, které mají symbolizovat vodu. :)
Bylo mi asi třináct let, když jsme se s mou milou kamarádkou na gymplu bavily vymýšlením cest po světě. Ona mě chtěla vzít do Finska a já s ní chtěla procestovat celé pobřeží Španělska. Zamilovala jsem si tu zemi, i když jsem ji "znala" jen z obrázků a dokumentů, a toužila se na ni někdy podívat zblízka.
A bylo mi 23 a psal se rok 2015, když se z letiště Schwechat ve Vídni odlepilo letadlo společnosti Fly Niki se mnou a mým milým na palubě a svůj čumák obrátilo směrem na jihozápad, a přes Alpy a Středozemní moře si to v 10 km frčelo na El Prat, do Barcelony.